Téma půsty je pro mně důležitou kapitolou v mém životě. Jednak mi byly velkým pomocníkem při přechodu na rostlinnou stravu a za druhé, neustále informace z lékařských konferencí a dialogů o jejich prospěšnosti mně pobídli k tomu, abych s vámi sdílela moji osobní zkušenost.
Jak to tedy začalo?
Mnoho informací a praktik, jak správně půstovat jsem našla na internetu, kde jsem vnímala kladné, ale i často záporné názory na samotný půst. Proto jsem se rozhodla začít s pozvolným, ale pravidelným půstem. Nechtěla jsem ve svém věku vystavovat své zdraví extrémním změnám, pouze udělat důkladnou očistu celého zažívacího traktu. Chtěla jsem zjistit, zda po očistě začne můj zažívací trakt, látková výměna a silná přirozená imunita fungovat jako dřív. Byla to pro mě velká výzva, jak poznat sama na sobě něco nového.
První půst, který jsem si dopředu naplánovala byl jednodenní. Dva dny před samotným půstem jsem jedla střídmě veganskou (rostlinnou) stravu. Smaženým pokrmům jsem se vyhnula, abych své buňky co nejméně zatížila procesem trávení a připravila je tak na samotný den půstu.
Na den půstu jsem si neplánovala žádné důležité schůzky, ale věnovala jsem se sama sobě. Odpočinek u knihy, meditace a procházky mi zpříjemnili půstový den.
Ráno v den půstu jsem začala sklenicí pitné vody (vodou bez bublin) a celý den jsem nejedla žádnou tuhou stravu, pouze pila zeleninové, ovocné šťávy a čistou vodu. Množstvím vypitých šťáv jsem se řídila podle svého pocitu. Z počátku se začala dostavovat bolest hlavy, kterou jsem zaháněla vědomým dýcháním (dýchací techniky, které praktikují např. jogíni) a procházkou v lese.
Pití šťáv jsem si rozvrhla tak, že v dopoledních hodinách jsem pila převážně ovocné šťávy a v odpoledních hodinách zeleninové šťávy.
Vnímala jsem své myšlenky, které se mi honily hlavou. Myšlenky, v kterých mi někdo našeptává „najez se, dej si co máš ráda“. Chvilka zaváhání, slabá vůle a bylo by vše zmařené. Věděla jsem, že když to nezkusím tak to nezjistím. Začala jsem si v duchu říkat, že to zvládnu a nevzdám to. V tu chvíli se všechny čertovské myšlenky rozplynuly. Po prvním jednodenním půstu jsem se začala cítit lehce a svobodně, proto jsem si z půstu první rok praktikování udělala vždy jednou měsíčně v období úplňku třídenní rituál.
Třídenní půst jsem praktikovala následovně: první den jsem pila oblíbené ovocné a zeleninové šťávy, druhý den pouze čistou vodu bez šťáv a třetí den opět šťávy. Následující den jsem se pozvolna vracela k lehké tuhé stravě. Většinou to byla vařená rýže a zelenina. Šťávy jsem přizpůsobovala ročnímu období, kdy v letních měsících jsem dávala přednost např. citrusům a v zimních měsících ovoci zahřívajícímu jako jsou banány.
Po prvním roce půstování jsem začala vnímat změny nejen vizuálně na svém těle, ale i uvnitř těla. První poznatek byl pozvolné snižování hmotnosti, zavodněné tělo začalo splaskávat. Mé chuťové buňky jako by se přestavěly. To, co bylo dříve ze stravy neodolatelné jsem najednou nepotřebovala. Pochopila jsem, že se staré nánosy a usazeniny začaly z těla vyplavovat. Vyčištěná střeva nastartovala mnoho funkcí v mém těle.
Nezáleží na tom, jakou délku půstu si zvolíme, důležitý je každý krok k nové změně a vychýlení od starých vzorců našeho dosavadního způsobu stravování. Důkazem správné cesty je odstranění zdravotních problémů, pocit lehkosti, a to nejdůležitější radost ze života. Pravidelné půsty se tak staly mou přirozenou součástí nového životního stylu. Jsem zodpovědná za své zdraví.
Comments